BOSKOVICE

Číslo magnetky: 13

Kraj:  Jihomoravský
Okres:  Blansko

V roce 1682 začali Jan Bohuš ze Zástřizl a jeho choť Zuzana, poslední Zástřizlovna, jež se v r. 1688 provdala za Valtera Xavera z Ditrichštejna (1664 – 1738), stavět rozsáhlou budovu dominikánského ženského konventu s kostelem na jižním svahu Zámeckého kopce, nedaleko pod boskovickým hradem. Podoba kláštera i hradu je dochována na soudobé kresbě. Stavba byla ukončena v r. 1694, klášter i kostel však zrušil Josef II. v r. 1784. Majetek kláštera byl převeden do náboženského fonfu, avšak František z Ditrichštejna celý tento objekt koupil a používal jej jako továrnu. Počátkem 19. století byl kostel zbořen a klášterní budova byla v 1. 1819 – 1826, za Františka Xavera z Ditrichštejna, přestavěna na zámek, který dnes patří k nejkrásnějším empírovým stavbám na Moravě. Tvoří s přilehlým parkem i s ostatními stavbami výrazný uměleckoarchitektonický celek.

Při stavbě nového sídla bylo zčásti využito budov kláštera dominikánek, jak to zvláště prozrazuje zámecká kaple. Přestavbou vznikla čtyřkřídlá dvoupatrová budova s výrazným průčelím, členěným třemi rizality. Vstup ve střední ose vede do průjezdní sloupové síně, z níž je trojramenným schodištěm přístup do prvního patra, kde byly reprezentační místnosti. Zámecká instalace v těchto prostorách ukazuje kulturní svět šlechtického sídla v 1. 1820 – 1830. Významnou částí zámeckého fondu je knihovna, čítající přes 10 000 svazků a tvořící vědecky i sběratelsky cenný soubor.
Objekt, spravovaný Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, je mimoto využíván jako městské muzeum a žákovský internát.
Rodinu Ditrichštejnů, jež zde sídlila až do r. 1850 , připomíná její znak – dva vinařské nože postavené vzhůru. V r. 1850 boskovická větev rodiny Diztrichštejnů vymřela po meči a majetek zdědila dcera posledního Ditrichštejna, Terezie. Provdala se za hraběte Alfonse Mensdorfa-Pouillyho, pocházejícího z francouzské šlechtické rodiny, která se po Francouzské revoluci vystěhovala ze země. Alfonsovým bratrem byl významný rakouský státník a politik Alexander Mensdorf-Pouilly (1813 – 1871), v 1. 1864 – 1866 rakouský ministr zahraničí.
Vlastní budova zámku je zčásti instalována a zpřístupněna. V průjezdu mezi sochami s antickou tematikou zasluhuje pozornost mramorová socha sedícího boha Herma od významného rakouského sochaře Josefa Käsmanna. Vstupní trojramenné schodiště je zdobeno antickými sochami i obrazy s alegorickými náměty.V knihovně jsou barokní skříně a obrazy s válečnou tematikou. Původní knihovna se shromažďovala v Bzenci přičiněním Jiřího Kryštofa Pruskovského, odkud se zásluhou Ditrichštejnů dostala do Boskovic a byla rozhojněna knižními přírůstky rodu Mensdorf-Pouillyů; po r. 1945 byla přestěhována na zámek v Lysicích.
V ostatních zámeckých prostorách jsou cenné obrazy nizozemských malířů s náměty z války proti Turkům, portréty od J. N. Gebharda a A. Ferenze a mensdorfské podobizny z pokročilého 19. století.